Zastávka saní 1

Zastávka saní. Na lavičce sedí osoba B, v klíně má papíry, které pokud možno diváci zatím nevidí. K zastávce přijde osoba A. Vypadá trochu jako santusák, má vousy, na sobě kabát a beranici. Vypadá dost sešle, přesto vystupuje přívětivě a energicky.

A: "Dobrý den, ogare. Ty čakáš na saně?"
B: mlčí, nezájem.
A: "Ej, chaláne! Na sáně čakáš?"
B: z klína zvedne první papír, na němž je velký nápis "ne."
A: "Tož a to tu dřepíš v týdle kládě proč?"
B: "Jen tak." (další cedule)
A: otočí se k jízdnímu řádu. "Tož to bych rád vědíl, kdy ty sáně jedó. Kurňa, kdo sa v tom má vyznát?"
B: "Ve čtvrt." A je však otočený k jízdním řádům, takže vidí ZHOLA PRD.
A: "Kurňa, do Prahy, tam nechcu, spěšné sobí spřažení, no to snad né tuto, kdy to jede na Javorník, no to só chuji."
B: "Ve čtvrt." (větší a tučné písmo)
A: "No to bych sa na to vysrál, to só kokoti, tým bych tag nejraději nakopal kobzole…"
B: Zatroubí na trumpetu (nebo tak něco podle možností), v ruce drží velkou ceduli "Sakra řikam že ve čtvrt."
A: "Díky, chaláne. A jede to cez Javorník?"
B: "Ano, ale je na znamení."
A: Dobrá. Dófám, že nezačne scát, nevzal som si dneska žádné pršimundůr."
přijde C
C: "Pěkné poledne, pánové."
A: "Dobréjden, z kama vystě sa zjevil?"
C: "Přišel. Pěšky."
A: "Jedeš též na Javorník, ogare?"
C: "Pelhřimov."
A: "Ve čtvrt?"
C: (zakroutí hlavou) "Pětkou. V patnáct padesát."
A: "Tož pětkó, co to je za sáně, pětkó?"
C: "Povoz. Pravděpodobně pětispřežení, pane. Pročpak?"
A: "Tak sa ptám, no, enom sa ptám."
B: "Ňákej zvědavej."
C: "Právě."
A: "A co, že furt říkáš enem slova od p, ogare?"
C: "Prosím?"
A: "Kurňa, proč jen slova od p, si snad hluché?"
C: "Prostě protože písmeno p považuji za pěkné. Parádní. Překrásné.
B: "Za není od P."
C: "Předložka."
A: "Tož a co jako, ty lulan předložky jako nejsů slova, ty chuju? Abych ťa nezatahal na famfrnóh, ty, ty, ty…"
C: "Pozére?" B současně zvedne ceduli "Debile?"
Do zastávky vstoupí osoba D, má na sobě růžové sáčko a černé brýle. Mluví strašně nahlas. Vlastně spíš křičí. Jako pavián.
D: Pane, vám nepřijde podezřelé, že se tu úplně čirou náhodou setkáte s mužem, který říká jen slova od p a náhodou jede zrovna pětkou v patnáct padesát do Pelhřimova? A ještě ke všemu tady čirou náhodou sedí pán, který komunikuje jen cedulemi a úplně náhodou ví, na co se ho zeptáte a zrovna má u sebe náááhodou odpvědi?"
C: "Přinejmenším pozoruhodné."
B: "Ano, zvláštní."
D: "Pane, jste si naprosto jistý, že to není léčka? Že to nemohou být… agenti? Moc riskujete, pane. Raději se zdekujte, než bude pozdě!" D zdrhne pryč.
A: Po chvilce přemýšlení se začne tvářit hrozně nenápadně. "Tož ně sa ňák začalo chtět scát, dojdu si tamo důle k tému stromu." Odejde jakoby nic, po chvilce ale začne hrozně řvát: "Au, kurňa, to bolí jak sviň, pusť ňa ho, ty chuju, co to je, au, no nechňa, ty prasáku, já to nechcu, natahej ňa za to, au, ty kokot, to neni, todle neni vůbec žádná…" zmlkne. Dvě sekundy hrobového ticha.
C, zároveň s cedulí B: "Prdel." B a C si podají ruce.
C: "No, tak ho snad máme, ten sadista tam dole už si s nim poradí."
B: "Bezpochyby. Dostali jsme ho. Zavolejte, že ho máme."
B a C v klidu odejdou ze scény.

Autor článku: Jan Balcar
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí